Italský Titanic potopil transatlantickou plavbu

Leží na pravém boku padesát metrů pod hladinou Atlantiku. Kdysi luxusními sály a kajutami se prohánějí hejna ryb. Občas je vyděsí hluk. To proudy pohazují troskami možná nejkrásnější lodi, jaká byla postavena. Potopení transatlantiku Andrea Doria před 57 lety znamenalo konec jedné epochy.

„Podle nejčerstvějších zpráv se nedaleko východního pobřeží u majákové lodi poblíž mělčin Nantucket srazily dvě velké lodě,“ uslyšeli ze svých rádií posluchači stanice ABC. „Jedna z nich, italská Andrea Doria vyslala SOS. Potápí se a žádá o okamžitou pomoc. Na palubě má sedmnáct set lidí.“

andrea doria

Hlasateli Edwardu Morganovi se v jednom z nejemotivnějších okamžiků živého vysílání zadrhnul hlas. Už nedodal, že jedním z pasažérů luxusní lodi je také jeho malá dcera. Ačkoliv nevěděl nic o jejím osudu, vydržel u mikrofonu dalších jedenáct hodin. Tak dlouho trvalo, než se oblíbená a luxusní Andrea Doria potopila. Bylo to právě před pětapadesáti lety, 26. července 1956. Od katastrofy Titaniku uplynulo dalších čtyřiačtyřicet let. Stejně jako o Titaniku i o lodi Andrea Doria říkali, že je nepotopitelná. Jako jakákoliv jiná ale nebyla.

Zrození a život

Na vodu ji spustili před šedesáti lety v Janově. Měla dokázat, že se Itálie už vzpamatovala z válečného rozvratu. Měla nahradit slavné meziválečné transatlantiky, které povětšinou ve více či méně rozbombardovaném stavu rezivěly potupně vyhozené na pobřeží.

212 metrů dlouhému plavidlu s výtlakem 29 100 tun k tomu měli pomoct především slavní designéři. Andrea Doria si nekladla za cíl ani být největší, ani být nejrychlejší lodí Atlantiku. Chtěla být nejluxusnější a nejluxusnější také byla, se svými třemi venkovními bazény, širokými chodbami, připomínající kolonády módních čtvrtí. A kdyby nepomohlo ani to, byl tu arcibiskup, který požehnal její trup a také jméno slavného benátského admirála z šestnáctého století, které pyšně nesla na své vysoké protáhlé přídi.

Na panenskou plavbu se vydala na začátku roku 1953 a hned se ukázalo, že ne všechno se podařilo tak, jak se předpokládalo. Když už lodi Andrea Doria zbývaly poslední míle do newyorského přístavu, udeřila do ní jedna z velkých vln, které lodě občas u nantucketské mělčiny napadají. Andrea Doria se naklonila o osmadvacet stupňů a jen ztěžka se narovnávala. Po vyčerpání značné části paliva, které fungovalo jako balast se ukázalo, že to se stabilitou lodi není nejlepší. O tři roky později si na to mnozí vzpomněli. To už ale bylo pozdě.

Zatím si ale Andrea Doria užívala léta slávy. Jejích 1100 pasažérských míst bylo na většině plaveb obsazených. Stejně jako kdysi na Titaniku se v kabinách ubytovávala tehdejší smetánka, politici, herci, spisovatelé, finančníci. Zahrála si ve dvou filmech. V jednom z nich na ní spočinul svým uhrančivým pohledem Marlon Brando.

Zranění

25. července 1956 odpoledne se Andrea Doria blížila k přístavu v New Yorku. Na palubě měla 1134 cestujících a 572 členů posádky vedené zkušeným a oblíbeným kapitánem Calamaiem. Ve stejné době se do mlhy u Nantucketu vnořila opačným směrem plující švédská nákladní loď Stockholm. Aniž by o tom kdokoliv na jejich palubách měl tušení, kombinovanou rychlostí sedmdesát kilometrů za hodinu směřovaly ke katastrofě.

Dodnes se nepodařilo uspokojivě vysvětlit proč. Ačkoliv byly obě lodě vybavená radarem, pár minut po jedenácté hodině se příď Stockholmu, pancéřovaná proti ledům, zabořila do boku italského parníku. Andrea Doria pokračovala v plavbě, Stockholm se stáčel dál s ní a ještě rozšiřoval otvor, kterým do proraženého trupu začala s rachotem proudit studená voda. Pak se od sebe lodě odtrhly. Příď Stockholmu byla úplně zdemolovaná, ale bezprostřední nebezpečí potopení nehrozilo. Andrea Doria, těžce se naklánějící na pravobok, zmizela v houstnoucí mlze.

Když se Andrea Doria zastavila, kapitán Calamai na můstku si rychle uvědomil, že jeho loď je odsouzená k zániku. Stockholm způsobil tak rozsáhlé poškození, s jakým se nepočítalo. Stejně jako v případě Titaniku totiž vodotěsné přepážky lodi nebyly tak docela vodotěsné. Jestliže náklon lodě dosáhl jistého stupně, voda se přes ně začala přelévat dál a dál. Právě k tomu došlo.

Z mlhy se ozvalo „SOS.“

Edward Morgan mohl začít vysílat svůj životní přímý přenos.

Zánik

V záchranných člunech lodi Andrea Doria bylo, na rozdíl od Titaniku,místo pro všechny lidi na palubě. Náklon smrtelně zraněné lodě se ale zvyšoval tak rychle, že jich polovinu nešlo spustit. V prvních okamžicích vypuknul zmatek. Světla blikala, vyděšení lidé se potáceli po nakloněných palubách, vráželi do sebe, klouzali. Vnitřek potápějícího se plavidla se změnil v Babylón jazyků. V prvních třech člunech, které dorazily k nedalekému stojícímu Stockholmu byli místo pasažérů členové posádky. Když vyšplhali na jeho palubu,rozlícení švédští námořníci se na ně vrhli a pustili se do nich pěstmi.

Zatím kapitán Calamai zvládnul paniku na lodi. Rozběhla se čerpadla, část světel se rozsvítila. A co bylo hlavní, na místo katastrofy dorazil velký francouzský parník Ile de France, jehož kapitán nařídil rozsvítit všechna světla.

„Pohled na zářící loď, která se k nám blížila, pro nás znamenal vzpruhu, kterou si nedokáže představit nikdo, kdo se neocitnul v situaci, v jaké jsme té noci byli my,“ vzpomínala později herečka Betsy Drakeová, manželka slavného Caryho Granta, která potopení přežila.

Nakonec zahynulo 46 lidí z Andrey Dorii a osm ze Stockholmu, většina z nich už při srážce. Jeden z pasažérů v zoufalství hodil svou čtyřletou dceru do člunu. Dítě narazilo na pažení hlavou. Nepřežilo. Cestující, který neúnavně pomáhal druhým zemřel na infarkt.

Jedenáct hodin po srážce, 26. července 1956, se Andrea Doria převrátila a zmizela pod hladinou. Její poslední okamžiky zachytil fotograf z kroužící helikoptéry a o rok později za ně získal vyhlášenou Pullitzerovu cenu. Nejluxusnější loď světa pohltilo moře a spolu s nimi cennosti, jejichž hodnotu někteří vyčíslují až k šedesáti miliónům dolarů. Jen nepatrný zlomek tohoto bohatství se podařilo vylovit. Ačkoliv vrak neleží příliš hluboko, silné proudy z potápění k němu dělají vysoce nebezpečnou záležitost. Jen za posledních deset let při ponorech k vraku zahynulo dvanáct potápěčů.

Neměli to štěstí jako dcera hlasatele Morgana. Přežila zázračným způsobem. Náraz ji i s postelí vymrštil z rozdrcené kajuty Andrey Dorii. Dopadla na příď Stockholmu. Alespoň jeden happy end poslední plavba lodi Andrea Doria měla.

Závěrečný akord

Kapitán Calamai se chtěl potopit se svou lodí, ale společná delegace námořníků a cestujících mu pohrozila, že pokud neopustí loď, zemřou s ním. Podvolil se.

„Dožil svůj život ve smutku jako otec, který přežil svého syna,“ vyprávěla po jeho smrti jeho dcera.

A ještě něco zemřelo. Katastrofa lodi Andrea Doria zlomila důvěru cestujících. Éra luxusních plovoucích paláců skončila. Nahradila je letadla míhající se mezi mraky. Stroje, která nemají jména.

Advertisements

2 thoughts on “Italský Titanic potopil transatlantickou plavbu

  1. Dobrý večer, uvažoval jsem o tom, jestli o lodi pojmenované po muži psát v ženském nebo mužském rodě. Nakonec jsem se přidržel anglosaské praxe – loď se zmiňuje zásadně v ženském rodě. Na druhou stranu: Kdyby Andrea Doria hypoteticky byl (byla?) třeba bitevní křižník, určitě bych volil mužský rod. Je to prostě takový lingvistický oříšek 🙂 Díky za komentář

  2. Dobrý den, není to sice podstatné , ale není to TA Andrea Doria , ale TEN Andrea Doria.
    Loď se jmenuje dle italského admirála z bitvy u řeckého ostrova Ναύπακτος , který se jmenoval anmiraglio Giovanni Andrea Doria (také Gianandrea Doria)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s