Věrným poddaným na věčnou památku aneb Umění epitafu

Vysoké mínění, které o sobě mocní tohoto světa obvykle mívají, se zhusta projevuje délkou nápisu vytesaného na jejich náhrobcích. Kromě extrémních případů u nichž všechno řekne jediné slovo (LENIN) jde často o svěží umělecká dílka rozsahu menší povídky plná superlativů a skromnosti. Té především.

Jak už bylo řečeno, s. Uljanov je typickou ukázkou toho, že poblouzněný intelektuál na samoděržavém trůně si vystačí s pouhými pěti písmeny. Každé z nich reprezentuje bratru dvanáct milionů obětí komunismu a to jen v bývalém SSSR. Zde jsou další slova opravdu zbytečná, stačí pohled do mongolských rysů balzamovaného otce proletariátu a hned víme s kým máme tu pochybnou čest. Jeho dávný předchůdce, první úředník Josef Druhý (1741 – 1790) si vystačil s prostou mramorovu rakví nesoucí nápis tohoto znění:

Josef II., římský císař, uherský a český král, arcivévoda rakouský atd., syn Jejich císařského majestátu Františka I. a Marie Terezie a jejich následník v císařství a království, narozen ve Vídni, 13. března 1741, zemřel 20. února 1790

Ve srovnání s literárním dílem, jehož délka vysvětluje objemnost tumby Františka I. a Marie Terezie lépe než tělnatost jejích nájemníků, se jedná o stručnost až lakonického charakteru.

Ctnost nadala tento hrob a láska sama zasvětila ho nejmocnějšímu a nejjasnějšímu Františkovi I. Lotrinskému, zbožnému, velkomyslnému a velebnému otci vlasti, vytouženému oblíbenci lidského pokolení. V roce narození Krista 1708 vyšla tato hvězda k okrase svého lidu. Roku 1736, 12. února, byl dán jako pohledný vzor nejkrásnější ženě století (to jako Marii Terezii, pozn. of). V roce 1745, 13. září, byl tento nesrovnatelný kníže vyvolen pro Boha a císařství a 4. října, v den zasvěcený sv. Františkovi, tomuto neutuchajícímu Kristovu zázraku, k největší radost všech stavů posvátně a vznešeně korunován. Tak byl František, německý Titus, nejvznešenější, nejlepší a největší muž jaký kdy žil, který obzvláště zazářil svou moudrostí, šlechetností, dobrotou a jinými královskými, hrdinskými a křesťanskými ctnostmi, vůči nejjasnější manželce a nejlíbeznějším dětem pln nejněžnější a nejlaskavější lásky. K obraně jejich práv opakovaně vystavoval tělo i život nebezpečí války…”

…a tak dále a tak dále až po Františkovu smrt, převoz a konečně i pohřeb. Epitaf nejjasnější manželky je ještě delší a pokud to lze i superlativnější.

Memento mori? Mocní si dávají záležet, aby se na ně hned tak nezapomnělo.

Memento mori? Mocní si dávají záležet, aby se na ně hned tak nezapomnělo.

Když jsme u otců vlasti: Karel IV., a to se prosím jednalo o osobnost vedle které František I. nejvíc ze všeho připomíná prostě obtloustlého dárce spermatu jímž po pravdě řečeno byl především, si na náhrobek nechal vytesat toto:

Zde leží Karel, kdysi císař a král. Modli se za něj, ať jeho duch dosáhne hvězd a dílo zůstane dobré.

V této souvislosti mě napadá co si nechá na hrob napsat minulá nebo současná hlava státu. U VK lze počítat se superlativní formou epitafu, zatímco u MZ bude stačit zřejmě prosté “Podpis nečitelný.”

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s