Eastland: Nejhorší česká katastrofa na vodě

Češi při lodních katastrofách neumírají často, jsme národ suchozemců. Ale jednoho dne v červenci válečného roku 1915 se mělo všechno změnit. Při potopení lodi Eastland se utopilo 844 lidí, z toho 220 českých krajanů, Amerikánů jak si sami říkali. Stalo se to v Chicagu, přímo u přístavního mola a hrůzou ztrnulá veřejnost se užasle ptala: Jak se to mohlo stát?

Odpověď ji šokovala snad ještě víc než samotná hrozná událost. Vyšetřování neštěstí Eastlandu ukázalo, že jestli něco bylo s podivem, pak to, že ke katastrofě nedošlo daleko dřív…

Jméno za deset dolarů

Michiganská paroplavební společnost si novou loď pro své linky na Velkých jezerech rozkládajících se na obrovské ploše mezi Spojenými státy a Kanadou objednala v říjnu 1902 v Jenksově loděnici v Chicagu. Chicago mělo také být domovským přístavem nového parníku. Když její 80 metrů dlouhý trup v květnu následujícího roku sjel ze skluzů a rovná příď se poprvé zařízla do hladiny, přistoupila madam Elizabeth Sufflebeamová a pokřtila parník jménem Eastland.

O jménu, které nová loď Michiganské paroplavební ponese, mohli svými návrhy rozhodnout sami budoucí pasažéři. Představenstvo rejdaře zvolilo návrh jisté paní Reidové z michiganského South Havenu. Paní Reidová získala peněžitou odměnu ve výši deset dolarů, což v roce 1903 nebylo málo peněz. Navíc jí společnost umožnila cestovat na Eastlandu celý rok zadarmo.

Není známo, zda této nabídky paní Reidová využívala. Jestliže jí byl život milý, patrně ne. Už při prvních plavbách se totiž Eastland ukázal jako vysoce nestabilní plavidlo. Při pohledu na jeho úzký trup s enormně vysokým bokem se nebylo čemu divit.

O lodích s příliš vysokým bokem nad čarou ponoru nebo vysokou nástavbou se říká, že jsou „top heavy.“ Česky řečeno mají těžký vršek. To se výrazně negativně projevuje na jejich stabilitě. Taková loď se při podélných výkyvech jen obtížně napřimuje, rychleji ztrácí stabilitu a může se položit na bok. To v naprosté většině znamená ztrátu plovatelnosti a potopení. Bývá nečekané, rychlé – a smrtící.

V červenci 1903, dvanáct let před katastrofou, přišlo první varování. Při naloďování se pasažéři shromáždili na jednom boku Eastlandu. Nešlo o nic víc než o prosté zamávání nejbližším a přátelům… ale loď se znenadání začala nápadně naklánět právě na tento bok. Eastland měl totiž při výtlaku 1900 tun registrovanou kapacitu 2600 pasažérů. Jinak řečeno – majitelé ho kvůli zisku nepřiměřeně a riskantně přetěžovali. Patrně se domnívali, že se na klidné hladině chicagského sladkovodního přístavu nemůže nic stát…

…jenže se málem stalo. Jak se zakotvený Eastland začal naklánět směrem od mola, voda se drala otevřenými bočními okénky dovnitř trupu a ještě zatěžovala bok lodě. Posádka ale reagovala rychle. Okénka se podařilo uzavřít, stevardi společně s důstojníky poslali cestující, kteří neměli tušení o hrozícím nebezpečí na druhý bok. Navijáky zabraly a Eastland se začal vracet na rovný kýl.

Pověsti lodě události z července 1903 nijak neprospěly. Stížnosti na chování lodě při zhoršeném počasí se množily. Velká jezera se totiž vzhledem ke své obrovské rozloze chovají podobně jako moře – a Eastland se měl ve zvyku na vlnách opile potácet.

Když se k tomu připočetly srážky s jinými plavidly – ještě v červenci 1903 s tažnou lodí, v roce 1906 s jiným pasažérským parníkem – a také vzpoura topičů, kteří stávkovali kvůli tomu, že nedostali k jídlu tradiční sekanou s brambory, rozhodl se provozovatel lodě zbavit.

Do roku 1915 změnil Eastland ještě třikrát rejdaře. Potom ho koupila společnost St. Joseph – Chicago Steamship Company. Na rozpačité začátky služby Eastlandu se už zapomnělo. Teď se lodi přezdívalo Královna rychlosti Velkých jezer a patřila k nejoblíbenějším parníkům na lince z Chicaga do průmyslových center St. Joseph a South Haven.

Převržený Eastland
Převržený Eastland

Z paluby Titaniku do Chicaga

Ke katastrofě Eastlandu paradoxně přispěla snaha o co nejvyšší bezpečnost cestujících. Mohl za to Titanic. Jeho potopení po srážce s ledovcem v dubnu 1912 si nemusela vyžádat takové množství obětí na životech, kdyby byl luxusní plovoucí palác vybaven dostatečným množstvím záchranných člunů.

Americký kongres na vyšetřování tragédie, která otřásla důvěrou v lodní dopravu, reagoval zpřísněním předpisů o záchranných prostředcích. Všechny pasažérské lodě plující pod americkou vlajkou měly nadále nést víc člunů než doposud. Platilo to i pro lodě na Velkých jezerech, mezi nimi i pro Eastland.

Podpis prezidenta Woodrowa Wilsona pod zákonem znamenal, že se na jeho horní palubě objevila další řada bíle natřených záchranných člunů zakrytých plachtami. Na první pohled vzbuzovaly důvěru. Ve skutečnosti znamenaly přímé ohrožení, protože svou vahou ještě přispěly k nestabilitě parníku. Scéna pro tragédii byla připravená, čekalo se jen na příchod herců v tomto tragickém kusu.

Pak přišlo osudné ráno 24. července. Bylo ještě velmi chladno a ulicemi Clark a LaSalle, u jejichž vyústění k Chicago River Eastland před půl sedmou povlávaly cáry mastné průmyslové mlhy. Vysoký bok parníku se tyčil vysoko nad nástupními můstky. Po nich na loď nastoupilo 2572 cestujících – téměř plná, vysoce naddimenzovaná kapacita.

Šlo o dělníky společnosti Western Electric, jejich ženy, děti a přátele, pro které se zaměstnavatel rozhodl uspořádat piknik v Michigan City. Mezi nimi bylo také několik stovek emigrantů z tehdejšího Českého království, součásti rakousko-uherské monarchie. Bydleli ve městě Cicero v Illinois kde představovali početnou komunitu. Hrdě o sobě hovořili jako o Čechoamerikánech. Jako zdatní pracovníci se těšili značné vážnosti. Výletní cesta na palubě údajně nejrychlejší lodě Velkých jezer, Eastlandu, pro ně měla být nejen odměnou, ale také uznáním a oceněním.

Ani ne za čtyřicet minut se výletníci nalodili. Bylo 7 hodin 10 minut ráno, slunce už vyšlo, ale jeho paprsky ještě nezačaly hřát.

Stovky cestujících přecházelo na levobok Eastlandu, aby si vychutnali pohled na to jak začíná nový den. Loď se začala naklánět.

Posádka se pokusila vyrovnat náklon přepouštěním vody v balastních nádržích, ale bylo pozdě. Loď nereagovala. Náklon se ustálil asi na deseti stupních a kapitán dospěl k názoru, že když loď vypluje, ustálí se na rovném kýlu. Soud jeho rozhodnutí později ohodnotil obžalobou z mnohanásobného zabití z nedbalosti.

Jakmile totiž posádka Eastlandu uvolnila lana, která loď poutala k zemi, trup parníku se začal naklánět stále hlouběji na levobok. Za méně než minutu se jeho nástavba zabořila do bahna na dně Chicago River. Teprve teď se ozvaly první výkřiky hrůzy a rozlehl se příšerný lomoz doprovázející boj dvou a půl tisíce lidí o život.

Bylo 7 hodin 28 minut ráno.

Oběti Eastlandu
Oběti Eastlandu

Počet obětí, 844, byl děsivý. I dnes se musíme ptát jak mohlo dojít k tomu, že se tolik lidí utopilo přímo u přístavní hráze. Vždyť do bezpečí pevné země to bylo pár metrů a navíc pomoc přišla okamžitě. Vlečná loď Kenosha stála hned vedle převrženého Eastlandu, přispěchali hasiči a do vody se vrhali záchranáři s korkovými kruhy.

Musíme si uvědomit, že k neskutečně vysokému účtu smrti na Eastlandu přispělo hned několik nepříznivých okolností:

  1. Ačkoliv byl červenec, ráno bylo ještě velmi chladné. Mnoho pasažérů se před lezavým chladem ukrylo v podpalubí. Když se loď položila na bok, rozmačkal je padající nábytek nebo se utopili ve vodě, která útroby Eastlandu zaplavila s děsivou rychlostí.

  2. Ke katastrofě došlo z pohledu cestujících naprosto nečekaně.

  3. Lidé byli oblečení v těžkých kabátech a vlněných šatech, které nasákly vodou. Změnily se v olověná závaží.

  4. Přestože nám to dnes může připadat podivné, málokdo v té době uměl plavat.

Takto popsal katastrofu Eastlandu novinář Jack Woodford z chicagského deníku Herald and Examiner: „Zaujal mě nezvyklý pohyb. Zahleděl jsem se přes řeku a uviděl jsem to. Parník, který se mi zdál velký jako oceánské lodě, se zvolna převracel a pokládal se na bok. Připomínal vyplavenou velrybu. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se přímo před mým zrakem tak velká loď položila na bok. Bez hluku, bez lomozu, bez nějakého výbuchu, bez požáru… prostě jen tak, na dokonale klidné vodě, za bezvětří, přímo vedle mola na nábřeží plném lidí.

Levicově smýšlející novinář, který se později stal známějším jako básník Carl Sandburg obvinil kapitalismus: „Za celým příběhem Eastlandu stojí se zkrvavenýma rukama kapitál.“

Poetovo vzbouřené sociální cítění v sobě neslo značnou dávku pravdy. V pozadí chicagského neštěstí skutečně stála naprostá ignorance nejzákladnějších bezpečnostních pravidel. Už po spuštění lodě na vodu došlo k událostem, které tak tak že neskončily katastrofou podobné té z července roku 1915.

Konstruktér Eastlandu Sidney Jenks před soudem pod přísahou uvedl, že když Michiganská paroplavební společnost zadávala stavbu, požadovala plavidlo schopné dosáhnout rychlosti dvacet uzlů s maximálně 500 cestujícími. Eastland byl spuštěn na vodu především jako nákladní loď. Měla vozit ovoce… místo toho na ni majitelé naloďovali téměř tři tisíce lidí.

Pokud soud mluvil o zločinné nedbalosti, měl se zaměřit především na majitele a provozovatele lodi. Kapitán a jeho posádka v tom nakonec byli v podstatě nevinně. Byli stejně tak oběťmi, jako jimi bylo 844 utonulých a rozmačkaných v trupu převrženého plavidla.

Soud nakonec rozhodl, že z jejich smrti nelze nikoho vinit. Eastland se potopil z důvodu nestability – důkaz ležel na boku v chicagském přístavu a soud tedy nemohl chybovat v úsudku. Soud ale také dodal, že vzhledem k dlouhé bezproblémové službě nemohl nikdo odpovědně předpokládat, že dojde k pohromě takových rozměrů. Na to, že se Eastland málem převrátil už v roce 1903 se blahosklonně zapomnělo…

Převržený vrak Eastlandu napřímili a odtáhli do doků. Až teď Michiganská paroplavební konečně uznala, že se loď k přepravě lidí naprosto nehodí a nabídla ji k prodeji. Kupec se z pochopitelných důvodů nenašel – žádný soudný rejdař by si nekoupil loď s tak truchlivou pověstí a minulostí.

Eastlandu se ujalo válečné námořnictvo. Válka klepala na dveře a tak se z Eastlandu po přestavbě stal dělový člun USS Wilmette. Ve službě zůstal až do 28. listopadu 1945. Sloužil především jako cvičná loď pro devátý, desátý a jedenáctí námořní okres. V roce 1943 se lodi dostalo cti hostit na své palubě prezidenta Franklina Roosevelta, jeho nejbližšího poradce Harryho Hopkinse, admirála Leahyho a další významné osobnosti. Plavili se do zátoky Whitefish, aby zde jednali o strategii dalšího postupu ve válce.

V roce 1946 dělový člun Wilmette, někdejší Královnu rychlosti Velkých jezer Eastland sešrotovali.

Místo kde na jeho palubě 24. července 1915 zahynulo 844 lidí, už neexistuje. Na místě nábřeží a mola dnes stojí klub Hard Rock Café. Márnici, do které převáželi utonulé, už dávno zbořili. Místo nich dnes stojí filmová a televizní studia, ve kterých se natáčí nejpopulárnější americká talkshow Oprah Winfreyové.

Na 220 Čechoamerikánů si už dávno nikdo nevzpomene.

Fakta

Loď: EASTLAND

Kdy: 1915

Kde: Chicago, 41 stupňů 52 minut severní šířky, 8 stupňů 37 minut západní délky

Počet obětí: 844

Stalo se 24. července

1802 – narodil se Alexandre Dumas

1823 – V Chile došlo ke zrušení otroctví

1897 – na svět přišla americká aviatička Amelia Earhardtová

1911 – Hiram Bickham znovuobjevil tahuplné město Macchu Picchu

1980 – zemřel anglický herec Peter Sellers, „Růžový panter.“

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s