Waratah, zmizení lodě s nešťastným jménem

Příběh parníku Waratah je natolik tajuplný, že je v něm možné uvěřit v cokoliv. Třeba v něco tak neuvěřitelného jako je víra ve vliv „nešťastného“ jména. Před Waratahem, který je hlavním hrdinou tohoto příběhu, nesly stejné jméno na přídi tři lodi. První se potopila poblíž ostrova Ushant na přístupech ke kanálu La Manche v roce 1848. Další dvě klesly ke dnu v blízkosti australské pevniny. „Náš“ Waratah na cestě do Austrálie roku 1909 zmizel. Nikdo další už se toto jméno neodvážil lodi dát. Snad proto, že parník i se svou nebohou posádkou a pasažéry možná ještě dnes bloudí kdesi ve ztracených končinách nedozírného oceánu.

V tomto příběhu je totiž možné všechno nač jen pomyslíte. Jedinou jistotou je, že 211 lidí, kteří byli na palubě Waratahu během jeho druhé a poslední plavby, už nežije. Jak, kdy, kde a proč zemřeli nevíme. Zmizení Waratahu patří mezi největší záhady moderní mořeplavby a nic nenasvědčuje tomu, že se někdy dozvíme pravdu.

Co víme

Waratah si objednalo rejdařství Blue Anchor Line jako svou vlajkovou loď. Mořeplavební společnost patřila mezi mladé společnosti, ale rychle se drala mezi elitu. Její představy o vlajkové lodi tomu odpovídaly.

Waratah se měl plavit na dálkové lince mezi Evropou a Austrálií se sedmi stovkami cestujících a až deseti tisíci tunami nákladu na palubě. Na své panenské plavbě dopravila loď do Melbourne přes 700 lidí. Dosahovala slušné cestovní rychlosti 13 uzlů. Druhá plavba ji zavedla opět do Melbourne, odkud se 1. července 1909 vydala na zpáteční plavbu pod velením kapitána Joshuy Ilberyho. Jednalo se o zkušeného námořního důstojníka s třicetiletou praxí.

Na palubě Waratahu bylo 212 lidí a 6500 tun nákladu. Na zastávce v přístavu Durban se počet cestujících snížil o jednoho. Inženýr a zkušený cestující na oceánských linkách George Sawyer loď opustil a do Londýna svým blízkým zaslal stručný kabelogram: „Protože je Waratah nestabilní, vylodil jsem se v Durbanu.“

Vlajková loď Blue Anchor Line vyplula z Durbanu 26. července 1909 a nabrala kurz na Kapské město. Jenže v určeném čase tam nedorazila a neobjevila se ani kdekoliv jinde.

Waratah zmizel.

Waratah in heavy seas 215704_10200171423826947_1041250881_n

Australské úřady už v průběhu srpna zahájily rozsáhlé vyšetřování. Zapojily se do něj i křižníky Velké Británie, které zajišťovaly bezpečnost životně důležitých dopravních tepen impéria. Nějakou dobu noviny připomínaly uklidňující případ novozélandského parníku, který v roce 1899 na trase do Kapského města přišel o lodní šroub. Protože neměl – stejně jako Waratah – rádio, zůstal nezvěstný tři a půl měsíce než ho potkala jiná loď. Vše se odehrálo pouhých 180 mil od Kapského města, tedy na frekventované námořní lince.

Jenže čas ubíhal a Waratah se neobjevoval. A nepodařilo se nalézt ani cokoliv ze 140 metrů dlouhé lodi. A co se přihodilo lidem? Waratah nesl sedmnáct záchranných člunů s místem pro víc než devět set lidí. Tisíce korkových vest, které jsou prakticky nepotopitelné. Všechno to zmizelo.

Vyšetřování vedené teď už ve stínu tušení nejhoršího. Poslední lodí, která Waratah spolehlivě spatřila, byl anglický nákladní parník Clan MacIntyre. Lodě se minuly na přístupech k durbanskému přístavu.

Vyšetřovatelé si vyžádali lodní deníky všech lodí, které na přelomu července a srpna 1909 proplouvaly na plánované trase Waratahu. Například v záznamech kapitánů lodí Incisive a Tottenham se dozvěděli, že 11. srpna 1909 spatřili ve vodách přístavu East London plavat mrtvá těla. Bližší šetření ale prokázalo, že se záznamy nemohou týkat Waratahu.

Závažnější bylo hlášení lodi Charleroi. Jeho kapitán vypověděl, že 27. července 1909 poblíž mysu Hermes po dvě hodiny sledoval parník, který se jeho loď snažil dohonit. V 19 hodin 15 minut rozeznával jeho poziční světla. O půl hodiny později se na temném obzoru do výše 300 metrů vznesl snop ohně a jisker. Waratah se pokoušel dohonit Charleroi, přetížil stroje a došlo k ničivé explozi… vysvětlení se tedy našlo?

Nikoliv. Obsluha majáku tvrzení kapitána Charleroi nepotvrdila a nic nenašel ani urychleně vyslaný záchranný tým.

Dne 15. prosince 1910 se ve Westminsterském paláci v Londýně sešla odborná komise, aby se vyslovila ve věci ztráty parolodi Jeho Veličenstva Waratah. Jejími členy byli experti na konstrukci lodí i navigátoři, znalci záludností mořeplavby v okolí Kapského města i zástupci Admirality a Lloydovy pojišťovny. Ti mimochodem konstatovali, že Waratah konstrukčně odpovídal nejvyšším požadavkům a honosil se značkou nejvyššího pojistného registru 100AI. Kriticky uvažující komentátoři se tomu ve světle fakt značně podivili. Během plavebních zkoušek předcházejících zařazení Waratahu do služby se ukázalo, že vlajková loď Blue Anchor Line trpěla určitými vrtochy.

waratah-effectsx4

V genderově méně korektních časech se říkávalo, že vrtošivá je každá loď a proto se o nich také mluví v ženském rodu. Rozmary Waratahu byly ovšem zásadní. Kvůli dozadu posunutému těžišti se loď na vlnách přicházejících z určitého úhlu naklonila aniž by se byla s to sama vyrovnat. Ztracenou stabilitu muselo nahradit moře další vlnou, která Waratah posadila zpátky na rovný kýl. Kapitán Ilbery si nicméně v souhrnném hlášení majitelům lodě stěžoval na leccos počínaje kvalitou protipožárních systémů a konče kvalitou větrání kajut, stabilitu a plovatelnost lodě však nezpochybnil. Waratah koneckonců konstrukčně vycházel z předešlé vlajkové lodi Blue Anchor Line Geelong a ta byla všeobecně považována za zdařilé plavidlo.

Ctihodné shromáždění nakonec sdělilo zástupcům tisku, kteří netrpělivě očekávali rozuzlení dramatického pátrání následující:

Domníváme se, že se parník potopil 28. července 1909 za bouře. Se vší pravděpodobností ztratil stabilitu, převrátil se a potopil.

Jedná se o nejkratší a také nejbezradnější stanovisko jaké experti mohli vydat. Novináři se vrátili do svých redakcí na pověstné Fleet Street s protaženými obličeji. Reputace společnosti Blue Anchor Line utrpěla natolik, že se musela vzdát přepravy cestujících a nadále vozit jen náklad. Mimochodem podniká – a velmi úspěšně – dodnes. Její kanceláře najdete na samém konci Gloucester Street v Hongkongu.

Waratah

Zde by příběh lodi Waratah mohl skončit. Ale nekončí.

Co nevíme

Přehnala se Velká válka, která dala zapomenout na zmizení lodi Waratah. Novou vlnu zájmu o tajuplný osud lodi přinesl rok 1925. Lví podíl na ní měl bouřlivý rozvoj letectví během První světové války. Právě z kokpitu průzkumného letounu jihoafrického leteckého sboru Královského letectva totiž poručík Ross zahlédl na transkejském pobřeží velký vrak.

Mohlo jít o trosky některé četných z obětí námořní války, ale pozůstalí pasažérů ztracených společně s Waratahem nezapomněli na své nejbližší. Narychlo vyslané průzkumné jednotky ale na označeném místě nic nenašly.

O dvaapadesát let později se pozornost hledačů Waratahu soustředila do delty řeky Xora. Právě tam se totiž podařilo objevit pozůstatky lodě, která svou polohou i velikostí dávala naději každému koho vzrušuje osud ztracené parolodi. Do ústí řeky Xora od roku 1977 zamířilo celkem osm expedic. Nejvýraznější postavou skoro třicetiletého snažení byl Emlyn Brown, který se podílel na všech pokusech identifikovat neznámý vrak.

Jednu chvíli to vypadalo, že se konečně podařilo najít Waratah, v roce 2001 ale přišla studená sprcha. Xorský vrak i trosky objevené deset mil od Addley na jihoafrickém pobřeží náležely lodím, které za Druhé světové války potopily německé ponorky. Emlyn Brown, který za čtvrtstoletí hledání Waratahu zestárnul o víc než o pětadvacet let, předstoupil před novináře a do vrčení televizních kamer a cvakání uzávěrek fotoaparátů stručně pronesl:

Každá loď je potopitelná a všechny lodě se potopí až na dno. To je jisté. Waratah je buď výjimka, nebo prostě nevím. Vyčerpali jsme všechny možnosti. Netušíme kam se ta loď poděla. Končíme.

Více než sto let poté co v červenci 1909 Waratah naposledy spatřili vyplouvat z durbanského přístavu nemá nikdo ani ponětí kde, kdy a proč se Waratah potopil. Na první dvě otázky známe alespoň přibližnou odpověď. Waratah klesl ke dnu v posledních dnech července 1909 mezi Durbanem a Kapským městem. Ale proč se to stalo?

Je na výběr.

  1. Zabijácká vlna; od okamžiku kdy se na konci minulého století podařilo zdokumentovat až třicet metrů vysoké vlny, které udeří téměř zničehonic obrovskou silou, se na ně svádí leccos. Zabijácké vlny se často vyskytují na místech kde se střetávají mořské proudy. Tedy i na trase poslední plavby Waratahu. Když dokázala zabijácká vlna potopit moderní obry jako byla britská Derbyshire, proč by nesmetla do hlubin i Waratah? Důkaz – tedy vrak – chybí. Za zvážení stojí i teorie, podle které zabijácká vlna Waratah zmrzačila. Loď zbavenou lodních šroubů a kormidla zanesly mořské proudy do Antarktidy a vyvrhly ji na nehostinné ledové pobřeží. Což je hezké, ale neprokazatelné.

  2. Vír; jiná teorie předpokládá, že se na místě stýkajících se mořských proudů může za přispění vln a silných větrů vytvořit obrovský vír. Ale vír tak mocný, aby stáhnul pod hladinu 140 metrů dlouhou loď? To je přece jen poněkud divoké.

  3. Výbuch; bez ohledu na to, že teorii o explozi na palubě Waratahu vyvrátilo vyšetřování mezi prvními, je stále živá. Mohlo dojít například k samovznícení uhelného prachu… to ale nevysvětluje zmizení lodi i s posádkou bez jediné stopy. Bez trosek na hladině, bez záchranných vest, prostě jen tak.

  4. Nadpřirozeno; George Sawyer, muž, který palubu Waratahu opustil v Durbanu a vyhnul se tak osudu, který stihnul loď a 211 lidí na její palubě, hovořil o varovných snech. Pronásledoval ho v nich rytíř se zkrvaveným mečem. To příznivcům působení temných sil stačilo k tomu, aby zánik Waratahu svedli na blíže neurčené a exaktně neprokazatelné nadpřirozeno.

  5. Podmořský metan; jiná teorie činí za ztrátu Waratahu zodpovědný náhlý únik nahromaděného metanu. Ten se měl v podobě veliké bubliny uvolnit z ložisek v mořském dnu, vydrat se na hladinu a tam pohltit loď i s její nešťastnou posádkou.

Teoreticky tedy mohlo způsobit ztrátu lodi Waratah leccos. Důkazy ale chybí – a všechno nasvědčuje tomu, že budou chybět už navždy. Jedinými připomínkami záhadné plavby Waratahu tak zůstane těch několik památníků připomínajících oběti jeho smutného osudu.

Na den přesně sto let poté co Waratah 27. července 1909 spatřila poblíž Durbanu posádka lodi Clan MacIntyre odhalili v australské Victorii pamětní desku upomínající na jeho zmizení. A anglickém Devonshiru mají pomníky plukovník Percival John Browne a námořník John Newman, kteří zmizeli společně s lodí. Ve Walesu má pomníček třetí důstojník lodi John Purton Morgan. A konečně dveře západosussexského kostela svatého Winfreda darovala rodina Harrise Archibalda Gibbse.

To je vše co zůstalo po krásné lodi Waratah: několik pomníčků a přetrvávající záhada.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s