Čtyři pochybnosti o domobraně

Dění na Ukrajině vyvolalo množství znepokojivých otázek. Znepokojivých proto, že jsme přestali počítat s možností, že si je budeme muset pokládat a nyní se s nimi neumíme jednoznačně vypořádat. Jednou z těchto otázek je potřeba domobrany pro stát s plně profesionalizovanoými vojenskými silami jakým je Česká republika.

Ponechme stranou geopolitické souvislosti a zahraničně politické faktory a věnujme se čistě otázce zda Česko potřebuje kromě zapojení do euroatlantických bezpečnostních struktur a další vojenskou strukturu.

Právě takto by domobrana skutečně NEMĚLA vypadat.

Odpověď musí být podle mého soudu kladná, ale nejsem přesvědčen o tom, že by touto strukturou měla být právě domobrana. Vede mě k tomu několik důvodů. Prvním budiž fakt, že domobrana v našem prostředí nemá historickou vazbu. Může se to zdát nicotné, ale tradice je sice empiricky neměřitelná, ale pro ozbrojenou složku nesmírně důležitá. Domobranu bychom museli vybudovat z ničeho, bez jakékoliv historické návaznosti – a navíc s nepěknou vzpomínkou na paramilitární jednotky Lidových milicí a jejich neblahou dějinnou rolí za zády.

Za druhé: vznik domobrany by si vyžádal značné zákonodárné úsilí s nevypočitatelným výsledkem. Česká politická scéna není ve stavu, kdy by bylo možné počítat se skutečně “státotvorným” zápalem. Nechtějme si příliš představovat jak by vypadala debata o domobraně v dnešní Poslanecké sněmovně. Domobrana, pokud by vznikla, by od prvního nadechnutí byla rukojmím sněmovních výborů a podvýborů.

Tím se dostáváme k třetí pochybnosti: Domobrana by nutně čelila nedostatku profesionálních velících kádrů. A jakkoliv by domobrana nebyla prvosledovým uskupením, bez velení by byla dokonale neefektivní. Lze počítat s tím, že působení ozbrojených a špatně vedených jednotek by nejvíc ze všeho vytvářela komplikace pro profesionální armádu.

Pochybnost čtvrtá je daná úrovní lidského materiálu. Česká společnost se nepochybně radikalizuje. Nábor domobranců by byl poznamenán potřebou vyloučit osoby přicházející z extremistického prostředí. Ty by se totiž v řadách domobrany stávaly bezpečnostním rizikem prvního řádu.

Soudím, že Česká republika “domobranu” potřebuje a dokázala by ji využít. Nemusíme myslet hned na vyhrocené případy ukrajinského typu. Stačí si ale vzpomenout například na opakující se ničivé povodně, při kterých by našla cenné uplatnění. Domnívám se, že řešením je zavedení zkráceného základního vojenského výcviku na dobrovolné bázi a následné začlenění vybraných osob do Dobrovolné zálohy Armády ČR. Tento přístup by znamenal odstranění čtveřice pochybností, které mě vedou k odmítnutí domobrany jako nově vytvářené síly. Pro rozsáhlejší činnost záloh máme kvalitně připravená zázemí. Chybí ale komunikace. Je třeba podporovat lidi ke vstupu do záloh a také podpořit zálohy jako celek. V tomto smyslu je na sebe třeba vzít politickou odpovědnost a přikročit k takovému navýšení armádního rozpočtu, který by umožnil rozšířenou činnost záloh i navýšení jejich počtu.

Stručně řečeno: Není proč budovat domobranu. De facto ji máme. Děláme ale všechno proto, abychom ji vbrzku neměli – a to je chyba, která by se nám jednoho dne mohla zle vymstít.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s