Lehký kulomet BREN, česká zbraň na světové scéně

Ten lehký kulomet patří k nejznámějším zbraním minulého století, Britové mu říkají „zatroleně náš.“ Přitom se tato zbraň zrodila na rýsovacím prkně dodnes nedoceněného českého inženýra Václava Holka. Bren neboli „Brno – Enfield.“

Lehký kulomet Bren se těšil – a těší – takové oblibě, že se dá jen obtížně zjistit, kolik kusů této zbraně bylo vyrobeno. Hovoří se o čtvrt milionu kusů, ale jedná se spíš o přibližný odhad založený na původních licenčních smlouvách uzavřených mezi Zbrojovkou Brno a britskou Královskou továrnou malých zbraní v Enfieldu. Skutečný počet brenů bude velmi pravděpodobně vyšší. Zbraň, pod kterou je podepsaný rodák z Malých Nepodřic Václav Holek, se dostala do výzbroje nejméně třiačtyřiceti států včetně tak exotických končin jako je Belize, Lesotho, Surinam nebo Tonga. Střílelo se z ní v desítkách konfliktů počínaje 2. světovou válkou přes války v Koreji nebo Vietnamu až po války v Zálivu. Indická vládní zbrojovka dodnes vyrábí automatickou pušku 7,62mm 1B, která není ničím jiným než další verzí Holkova lehkého kulometu. Bren ve službě přežil nejen svého konstruktéra, který zemřel před šedesáti lety roku 1954, ale také enfieldskou továrnu, v níž stroje utichly v roce 1988. Jestliže ale chceme vyprávět příběh brenu, musíme se vrátit daleko v čase – až před Búrskou válku – a prvním průvodcem nám bude romanopisec a básník Rudyard Kipling.

My máme kulomet!

Vynález kulometu v poslední třetině devatenáctého století přinesl skokovou změnu do vedení války a mimořádně zvýšil sebevědomí národů, které tímto výkřikem vojenské techniky disponovaly. Kulomet se stal průvodcem imperiálních výprav tehdejších velmocí a za oběť mu padly stovky domorodých bojovníků zejména v nitru Afriky. Autor nesmrtelné Knihy džunglí a také zarytý viktoriánský imperialista Rudyard Kipling se blýsknul těmito veršíky:

Ať kamkoliv jdeme a jak těžká je naše pouť

jedna naděje tu je

my máme kulomet Maxim

my máme kulomet, oni ne!

Angličané svoje kulomety připevnili na těžké povozy. Mobilní zbraň se tímto zásahem změnila v těžko pohyblivý kolos. Toho dokázali na přelomu devatenáctého a dvacátého století jihoafričtí osadníci holandského původu Búrové. Jejich jízda svou pohyblivostí dokonale eliminovala smrtící palebnou kapacitu kulometů. Anglické velení si palčivě uvědomovalo potřebu výkonného, lehkého a přitom dostatečně odolného a robustního lehkého kulometu. Až do poloviny dvacátých let dvacátého století ale takovou zbraň Velká Británie nedokázala zkonstruovat.

Po dlouhém rozmýšlení se britská úřední místa nakonec rozhodla vypsat výběrové řízení na dodávku lehkého kulometu. Ze soutěže, dnes bychom asi řekli tendru, obeslané zbrojovkami jako Vickers, Madsen, Nordhausen nebo Browning nakonec vyšel jako vítěz lehký kulomet ZB vz. 27 z československé Zbrojovky Brno. Po dodatečných úpravách přijala armádní komise do výzbroje lehký kulomet s označením ZB vz. 33. Psal se rok 1935 a na svět přišel slavný Bren.

Smrtící na 600 yardů

Pro ozbrojené síly Velké Británie a celého Commonwealthu se breny záhy staly nepostradatelnou součástí výzbroje. Pro každou střeleckou četu výzbrojní předpisy počítaly s trojicí těchto lehkých kulometů, počítalo se s nimi i pro jednotky commandos a nakonec i pro pěchotu, breny ale díky své všestrannosti začaly být všudypřítomné. Jako velká výhoda se ukázala jejich odolnost, která je umožnila shazovat bojujícím jednotkám nebo partyzánům na padácích.

Bren podával přesně takové výkony jaké od něj muži, kteří ho používali, očekávali. Na rozdíl od kulometů Vickers se breny nezanášely nečistotami. Namísto nábojových pásů je totiž obsluha „krmila“ kazetovými nábojníky. Při kadenci 500 až 520 ran za minutu byl zejména na střední vzdálenost okolo 600 yardů (550 metrů) přesný a smrtící. Relativně nižší rychlost palby vyrovnával fakt, že se breny na rozdíl od kapalinou chlazených kulometů britské armády neměly sklon přehřívat a také byly výrazně lehčí. Bren vážil nejvýše 11,25 kilogramu. Ačkoliv byl koncipován jako zbraň s dvoučlennou obsluhou, na archivních fotografiích můžeme často spatřit bren ovládaný jediným vojákem. Jako munice se používaly náboje ráže .303 běžné v britských ozbrojených silách. Nejvyšší dostřel lehkého kulometu Bren ve verzích Mk.1 až Mk.4 činil při úsťové rychlosti 744 metrů za sekundu až 1700 metrů.

O kvalitách brenů a jeho významu pro ozbrojené síly Velké Británie svědčí fakt, že se ho musel naučit ovládat každý voják. To byl zásadní pokrok. Dokud se neobjevil lehký kulomet z Brna, cvičili se pro obsluhu tohoto druhu zbraně jen vybraní vojáci. Bren byl jednoduchý a efektivní. Zbraň pro každého, použitelná kdekoliv, při útoku, pozičním boji i ústupu. Důkazem budiž vojín Bruce Kingsbury, který si při ústupu australských jednotek z novoguinejské Kokody brenem „vystřílel“ nejvyšší britské vojenské vyznamenání za statečnost, Viktoriin kříž.

O rozšíření brenů vypovídá také fakt, že jejich původní verze s ráží 7,92 milimetru se dostala do výzbroje německých Waffen SS, které ji s úspěchem používaly na východní frontě.

Nesmrtelný Bren

Po skončení 2. světové války patřily breny k tomu málu zbraní, které přežily technologickou revoluci. Když se rozhořela válka v Koreji, používali je nejen Britové a jejich spojenci, ale také čínští „dobrovolníci.“ Brenů měli dostatek. Ještě jako partnerům jim je v letech 1941 až 1945 Američané a Britové dodávali po tisících. Korejská válka naplno využila druhoválečného poznatku, že se Bren dá úspěšně používat také jako zbraň proti nízko letícím letadlům.

Breny se používaly při vojenských operacích spojených s takzvaným povstáním Mau – Mau, při operacích v Malajsii, v úvodní fázi vietnamské války a nakonec také během argentinsko – britského válečného střetu o Falklandy (Malvíny) roku 1982. Tehdy už breny prošly významnou úpravou. Velká Británie totiž v rámci unifikace výzbroje NATO přešla na ráži 7,62 milimetru a hlavně brenů byly převrtány. Na efektivitě jim to neubralo, spíše naopak. Střílelo se z nich ještě v první válce v Zálivu roku 1991, byla to ale labutí píseň. Zavedení ráže 5,56 milimetru pro členské státy NATO znamenalo definitivní konec brenů v první linii. Ještě roku 2006 je ale používalo množství rezervních jednotek. Indie, jak už bylo řečeno, breny vyrábí a používá dodnes. Třeba se zbraň, která příští rok oslaví pomyslné osmdesáté narozeniny, dočká v činné službě i stovky.

BOX 1

Bren v číslech

Váha: 11,25 kg u nabité zbraně (Mk.1, Mk.2), 9,75 kg u nabité zbraně (Mk.3, Mk.4)

Celková délka: 1156 mm

Délka hlavně: 635 mm

Obsluha: 2 (střelec + nabíječ)

Ráže: .303 (7,9 mm); v NATO 7,62 mm

Rychlost palby: 500 – 520 ran za minutu

Úsťová rychlost: 744 m/s

Dostřel: 1700 metrů, efektivní dostřel 550 metrů

BOX 2

Václav Holek

Konstruktér lehkého kulometu Bren Václav Holek se narodil 24. září 1886 v Malých Nepodřicích a vyučil se puškařem. V roce 1918 začal pracovat ve firmě Zbrojovka Praga založené Janem Nowotným. Podle jeho návrhu vznikla služební samonabíjecí pistole pro československou armádu a policii. Zkonstruoval také lehký kulomet, ze kterého dalším vývojem vznikl kulomet československé armády PRAGA vz. 24. Z něj poté vznikl licenční kulomet ZB vz. 26. Od poloviny dvacátých let Holek pracoval v brněnské Zbrojovce, kde vyvinul mimo jiné těžký kulomet ZB vz. 37, který britská armáda vyráběla v licenci a pod označením BESA používala během 2. světové války i po ní. Posledním významným projektem Václava Holka byl lehký 7,62mm kulomet vzor 52. Velký konstruktér, který během svého života přihlásil pětasedmdesát patentů, zemřel dne 13. prosince 1954 v Brně ve věku 68 let.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s