Tváří tvář pravděpodobnému Žižkovi

Zkoumání čáslavské kalvy 3D tomografem stěží zásadně obohatí stávající zjištění o údajné lebce Jana Žižky. Do skoro detektivní zápletky okolo pozůstatků slavného vojevůdce by ale přesto mohly přibýt další kamínky.

Do Tábora čáslavskou kalvu, část lebky patřící údajně husitskému vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova, zapůjčilo Městské muzeum v Čáslavi. „Budeme se snažit apelovat na antropology, aby se výzkumu věnovali. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že až tolik nového není možné zjistit,“ uvedl ředitel Husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka. Hlavním cílem výzkumu je získat přesnější podklady pro kopii kalvy, která by měla být v expozici táborského muzea.
Zkoumání čáslavské kalvy na 3D tomografu do samotného výzkumu fyzických vlastností muže, kterému patřila, vnese opravdu jen málo nového. Sebedokonalejší technologie dokáže jen víceméně nepatrně doplnit zjištění paleoantropologů. Technika jednoduše neumí do své práce zahrnout cosi, co je vlastní jedině zkušenému paleoantropologovi a čemu můžeme se značnou dávkou zjednodušení říkat „cit.“

Tajemství ostatků Jana Žižky
Ještě než se pustíme do příběhu čáslavské kalvy a jejího majitele, měli bychom připomenout, že ani zdaleka nemáme jistotu o tom, že patřila právě Janu Žižkovi, který se odebral z neznámých příčin na onen svět dne 11. října 1424. Dějepisec zmiňuje hlíznaté onemocnění, které se na počátku patnáctého století spojovalo především s morem. Pravděpodobněji ale Žižku zabila špatná hygiena – a zanícené povrchové zranění.

Osudy Žižkových ostatků jsou nejasné. Podle dochovaných zpráv byl nejdříve slavnostně pohřben v Hradci Králové v chrámu sv. Ducha. Za nejasných okolností bylo jeho tělo tajně odvezeno do Čáslavi a pohřbeno v děkanském kostele sv. Petra a Pavla. Mezi indicie potvrzující převoz z Hradce Králové do Čáslavi patří především opakované zmínky kronikářů o truhle s ostatky, zprávy o existenci kamenného kenotafu a zprávy o návštěvách významných osobností u památníku. Vedle toho ale paralelně vznikla pověst, že leží v kostelíku v Sendražicích. Později byl k jeho poctě pořízen tesaný náhrobek, a po nějaké době poblíže něj umístěny údajné relikvie: palcát a kamenný talíř, ze kterého mrtvý vojevůdce údajně jedl. Náhrobek byl zničen za doby rekatolizace roku 1623, přičemž v něm ale nebyly nalezeny žádné pozůstatky. Roku 1631 horlivý páter Gramsci v kostele nalezl údajné Žižkovy kosti, a dal je veřejně „spálit a popel rozptýlit do vzduchu, aby bylo jasné, že ani ta nejmenší památka nezůstala na tak krutého tyrana.“ Ještě v roce 1741 došlo k objevu několika kosterních pozůstatků, které kat veřejně spálil na čáslavském náměstí. Další pokusy o nalezení místa Žižkova posledního odpočinku následovaly v letech 1801, 1875, 1880 a 1901.
Úspěch se dostavil až dne 21. listopadu 1910. Tehdybyl při rekonstrukčních pracích uvnitř chrámu nalezen 115 cm vysoký a 84 cm hluboký a široký výklenek, který byl podle architekta Kamila Hilberta vestavěný do zdi kostela při stavbě věže kolem roku 1450. Na dně výklenku ležely zkřížené stehenní kosti, poškozená vrchní část lebky (tedy čáslavská kalva) a kus kameninové mísy. Kolem zkřížených stehenních kostí byly uloženy další zlomky kostí z lebky a kostry, dvě dřevěné destičky a chuchvalec ztrouchnivělé látky.
Čáslavský objev rozvířil hladinu zájmu nejen v Čáslavi, ale v celé zemi. Zjistit, zda se jedná o pozůstatky Jana Žižky se do Čáslavi vydala komise v čele s antropologem Jindřichem Matiegkou. Ta ale nedošla ani zdaleka k jednoznačnému názoru, který od něj národovecky smýšlející většina veřejného mínění očekávala. Kosterní pozůstatky z mariánské kaple patřily nejméně třem jedincům, z toho jedné ženě. Sám Matiegka byl přesvědčený, že přinejmenším kalva je opravdu pozůstatkem Jana Žižky, problém byl ale v tom, že podle stavu lebečních švů měla patřit asi čtyřicetiletému muži. Žižka měl ale podle všech dostupných údajů zemřít v kmetském věku – a ten začínal šestým decéniem věku. Matiegka svůj závěr učinil na základě morfologických vlastností kostí, zejména jednookosti objevené mozkovny, nálezovým okolnostem a s přihlédnutím k nejstarším vyobrazením husitského vojevůdce. Celý výzkum však doprovázela nedůvěra. Pramenila z aktivity čáslavských patriotů, kteří ve snaze nález historicky podepřít umístili do výklenku v protilehlé straně podvěží nápis na deskách staré knihy: „Kosti slavného vůdce českého Jana Žižky v protější zdi tajně se chovají.“
Pod tlakem veřejného mínění se tiše předpokládalo, že kalva Žižkovi patřila a tomu také odpovídala velkolepost vzpomínkových slavností u příležitosti šestistého výročí vojevůdcovy smrti.

Paleoantropologie v akci
Dalšího zkoumání údajného pozůstatku lebky Jana Žižky se zhostil v šedesátých letech nejprve Otakar Hněvkovský, roku 1966 se ho ujal nejvýznamnější domácí antropolog minulého století, profesor Emanuel Vlček. Ten za použití moderních metod určil věk jedince, kterému patřila čáslavská kalva na padesát let s desetiletou rezervou. O patnáct let později Vlčkův odhad věku potvrdilo i zkoumání kalvy paleosérologickou metodou, které provedl v Budapešti Imre Lengyel. Tato dodnes nepříliš rozšířená metoda zkoumání kosterních pozůstatků prokázala, že kalva patřila muži, který zemřel ve věku 61 až 65 let.
V čem se všechna zkoumání čáslavské kalvy shodla byly základní morfologické znaky. Jedná se o část lebky s jasně patrnými mužskými znaky jako je hranatý tvar očnic a silné pozůstatky svalových úponů v týlu. Oblast levé očnice nese znaky vyhojeného velmi závažného sečného poranění, následné deformace a zborcení. Ke zranění došlo v první polovině druhého decénia věku, ještě dřív než byl ukončen vývoj jedince, kterému kalva patřila. Pokud jím opravdu byl Jan Žižka z Trocnova, pak ho tedy mezi desátým a čtrnáctým rokem do hlavy zasáhla strašná rána, která ho nadosmrti znetvořila. Už jako mladík je budoucí vojevůdce uváděn jako Jan (nebo Ješek, což je varianta tohoto křestního jména), řečený Žižka. Lidem s poškozeným zrakem se totiž říkalo právě Žižka.
U pravé očnice je jasně patrné další zranění. Způsobil ho spíš než ostrý tupý předmět – mohlo jít třeba o kámen vržený velkou silou. V době smrti pravděpodobného Žižky se v místě zranění stále ještě vstřebával krevní výron. To odpovídá historicky potvrzené úplné slepotě Jana Žižky po zranění utrpěném při obléhání hradu Rábí.
Všechno tedy nasvědčuje tomu, že lebka, kterou zkoumali vědci v Táboře skutečně patří nejvýznamnějšímu husitskému vojevůdci, stoprocentní jistota ale chybí. Nedá se předpokládat, že by se podařilo prokázat autenticitu čáslavské kalvy například srovnáním DNA. Neznáme totiž žádného Žižkova příbuzného. Husitský hejtman měl dceru, která se provdala za některého z pánů z Dubé, to je ale informace, která případné pátrání nikam dál neposune. A čekat to nemůžeme ani od sebedokonalejší současné technologie.

Článek vyšel ve Zdravotnickém deníku

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s