Případ Weddigen: Jak se ponorka stala hrozivou zbraní

Tři pancéřové křižníky na dně a patnáct set utopených námořníků, kteří ani nespatřili nepřítele, jenž je zahubil. Před sto lety poučila německá ponorka U-9 u holandského pobřeží všechna loďstva světa o nebezpečí, která se skrývají pod zdánlivě nevinnou hladinou.

Hohenzollernské Německo patřilo mezi poslední námořní mocnosti, které začaly stavět novou a nevyzkoušenou zbraň – ponorku. V praxi se jednalo o lodě, jejichž způsob nasazení se nejvíc ze všeho podobal operacím torpédovek. Největší předností byla jejich nenápadnost. Ačkoliv trávily velkou většinu operační doby na hladině, jejich nízký profil z nich dělal těžko zjistitelný cíl. Pod vodou se obvykle skryly po provedení útoku. A ten byl vzhledem k nedokonale zvládnuté technologii torpéda obvykle spíš neúspěšný.
Německá admiralita (a nejen německá, nedůvěra k ponorkám byla všeobecná) ponorky podceňovala a první dny a týdny Velké války její nedůvěru ničím nevyvracely. V průběhu srpna a září 1914 Němci ztratili sedm ponorek, aniž by se mohli pochlubit nějakým výraznějším spěchem. To platilo až do dne 22. září 1914.

6:00
V šest hodin ráno dne 22. září 1914 nařídil velitel ponorky U-9 kapitánporučík Otto Weddigen vynoření. Jeho člun se nacházel u holandského pobřeží asi padesát mil jihozápadně od Hoek van Hollandu. Jak to posádka mnohokrát nacvičovala, stoupání člunu se zastavilo na periskopové hloubce. Weddigen ponorce U-9 velel od roku 1911 – za ty čtyři roky, které uplynuly od chvíle, kdy se poprvé zahleděl do okuláru periskopu, se mu ale ještě nikdy nenaskytl takový pohled jako nyní.
Pouhých pět set metrů od něj plul velký křižník s jasně viditelnou britskou zástavou na vrcholku mohutného bojového stěžně. A o kus dál další a potom ještě jeden. Weddigen si mohl dokonce periskopem přečíst jméno nejbližšího cíle. Aboukir, stálo na jeho přídi.
Čtrnáct let starý pancéřový křižník byl vlajkovou lodí námořního kapitána Johna Drummonda, pověřeného velitele 7. eskadry křižníků tvořící jednu ze součástí námořní blokády přístupů německých námořních přístupů. Vlajková loď eskadry pancéřový křižník Euryalus i s velitelem kontradmirálem Arthurem Christianem odplula doplnit palivo. Kromě Aboukiru u holandského pobřeží hlídkovaly ještě pancéřové křižníky Cressy a Hogue.
Drummond si ponorkové nebezpečí uvědomoval, ale nikoliv dostatečně, jak se mělo již brzy ukázat. Hlídky dostaly rozkaz pátrat po periskopech, nebyly ale posíleny. Na lodích panovala podřímlá atmosféra. Jen u jediného děla na každé lodi byla obsluha, většina posádek snídala.
Křižníky pluly rychlostí 10 uzlů (18,5 kilometru za hodinu). Nekličkovaly. Torpédoborce, které by vytvořily protiponorkovou eskortu, chyběly. Do přístavů je zahnala bouře, ta samá, která přinutila U-9 skrýt se pod hladinou a vynořit se až do jasného a klidného rána.
Idyla ale měla brzo skončit.

6:20
Ponorka U-9 vypálila první torpédo dvacet minut po navázání kontaktu. Bílá stopa zamířila přímo k prostředku vysokého trupu pancéřového křižníku Aboukir – nikdo na jeho palubě si jí ale nevšiml. Výbuch torpéda Angličany překvapil natolik, že kapitán Drummond dospěl k názoru, že Aboukir najel na minu. Na další úvahy mu nezbýval čas. Mohutná exploze vyřadila z činnosti pohonné ústrojí. Strojovny a kotelny se zaplnily oblaky páry a jejich posádka je musela ve spěchu opustit. Šlo o život, protože v patách se jim valila voda. Elektrické spojení bylo přerušeno. Ochromený Aboukir se zastavil a stále více se nakláněl na bok. Ve tři čtvrtě na sedm ráno, pětadvacet minut po zásahu jediného torpéda se pancéřový křižník potopil. Kapitán Drummond zůstal na můstku a potopil se se svou lodí.
Když velitelé Cressy a Hogue viděli hladinu, na které mezi olejem pokrytými troskami bojovaly o život stovky námořníků, rozkázali zastavit stroje a spustit záchranné čluny.
Weddigen to všechno s údivem sledoval. Pak nařídil ze vzdálenosti pouhých 270 metrů vystřelit další dvě torpéda, která v sedm hodin zasáhla Hogue. Následky byly ještě horší než u Aboukiru. Pět minut po sedmé hodině vydal velitel Hogue, námořní kapitán Wilmot Nickolson, rozkaz k opuštění lodi a za dalších deset minut, ve čtvrt na osm ráno, zmizel pancéřový křižník pod hladinou.
O dalších pět minut později vypálila U-9 další torpédo, které projelo za zádí posledního pancéřového křižníku, Cressy. Teprve teď Angličanům došlo, že se Aboukir a Hogue nestaly obětí min, ale torpéd vystřelených ponorek. Cressy zahájil po U-9 palbu a pokusil se ponorku taranovat, Weddigen a jeho posádka ale rychlým ponořením unikli. Zatímco se poslední křižník 7. eskadry vrátil k záchraně trosečníků, nechal Weddigen nabít poslední dvě torpéda a před půl osmou je na Cressy vystřelil. První zasáhlo záď lodě a ochromilo ji. Po zásahu druhého se Cressy začal rychle naklánět na bok. I v této situaci zahájila obsluha zadního 234milimetrového děla palbu po malých cílech, které považovala za ponorky. Ve skutečnosti se jednalo o holandské trawlery, které se snažily přispěchat potápějící se lodi na pomoc. Krátce před osmou hodinou ráno dne 22. září 1914 se pancéřový křižník Cressy potopil.

Horší než Trafalgar
Kapitánporučík Otto Weddigen se ještě chvíli kochal spouští, kterou jeho torpéda napáchala. Pak mu šestý smysl zkušeného námořníka napověděl, že by bylo lepší neotálet a rychle zmizet. Velitelská věž U-9 zmizela pod hladinou Severního moře jen krátce předtím než se na místo tragédie přihnaly britské torpédoborce. Pátraly po ponorce několik hodin, ale Weddigen nechal svůj člun bez hnutí ležet na mělkém dně až do noci.
Mezitím holandské a později také britské trawlery a další rybářské lodě zahájily záchranné operace. Trosečníků ale bylo málo, zoufale málo. Celkem na třech britských pancéřových křižnících zahynulo 1397 námořníků a 62 důstojníků. Za hodinu a půl přišlo Královské námořnictvo o víc mužů než během celé velkolepé bitvy u Trafalgaru! Přežilo 837 mužů, mnoho z nich se strašnými zraněními a všichni otřesení náhlostí a drtivým dopadem porážky, která je stihla od neviditelného nepřítele.
Britská admiralita byla zděšená, mocné veřejné mínění rozhořčeno. Bylo nutné najít obětního beránka a také se našel. Stal se jím kapitán Drummond, který se potopil na palubě Aboukiru. Admirálové mu vyčetli, že věnoval nedostatečnou pozornost ponorkovému nebezpečí. Taktně přitom pomlčeli o tom, že Admiralita nebezpečí ponorek sama podcenila. Když kontradmirál Christian i se svou vlajkovou lodí odplouval a předával Drummondovi velení, opomněl mu předat informaci o tom, že se na místě nacházejí německé ponorky. Pochybení byla celá řada, už zmíněným všeobecným podceňováním ponorkového nebezpečí počínaje a neexistencí obranných prostředků konče.
Potopení Aboukiru, Hogue a Cressy znamenalo pro Královské námořnictvo šok, který skončil v opačném extrému. Naprostou lehkovážnost nahradila „periskopitida.“ Hlídky viděly číhající ponorky doslova všude. Přesto Angličané už 14. října 1914 přišli o další křižník. Byl jím Hawke, potopený opět starým známým, kapitánporučíkem Weddigenem na U-9. Křižník, který se smutně proslavil srážkou se sesterskou lodí nešťastného Titaniku, Olympikem, šel ke dnu s 570 námořníky a důstojníky, zachránilo se jen sedmdesát mužů z jeho posádky.
Weddigen se stal prvním nositelem nejvyššího pruského vyznamenání Pour le Mérité z řad císařského námořnictva a také prvním uznávaným ponorkovým esem. Zahynul dne 18. března 1915 jako velitel velké a moderní ponorky U-29. Poblíž hlavní britské námořní základny Scapa Flow na Orknejích vypálil torpédo na bitevní loď Neptune. Projektil minul. Zpěněná stopa torpéda neunikla pozorným hlídkám na bitevní lodi Dreadnought. Ta prudce změnila kurz a ponorku plující v periskopové hloubce taranoval. Třiatřicetiletý Otto Weddigen zahynul s celou posádkou.
Sama U-9, ponorka, která dne 22. září 1914 zahájila éru moderních ponorek, válku přežila a byla roku 1919 sešrotována. Vedle slavného korzárského křižníku Emden byla U-9 jediným plavidlem, které císař Vilém Druhý vyznamenal Železným křížem.

Advertisements

One thought on “Případ Weddigen: Jak se ponorka stala hrozivou zbraní

  1. Hi there, yyes this post is actually good
    and I have learned lot of things from it concerning blogging.
    thanks.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s